14. Trpaslíci

Uslyšela nepříjemně hlasité a bolavé zvonění v uších a pak už jen všechno ztichlo. To ticho píchalo a pálilo uprostřed hlavy. Zvedla ruce – na prstech měla saze.

"No tak," zabručel zaklínač, který se zrovna vrátil bůhví odkud, "vstávat. Jestli chceš stihnout pojíst, je nejvyšší čas."

Jenže Gwen se z postele vůbec nechtělo. Nechtěla vylézt, nechtěla se oblíkat, nechtěla jíst. Bolela ji hlava. A bylo jí zle. A hlavně nechtěla potkat Jaskiera. Žádná zastřená mysl, žádné okno, pamatovala si všechno. Nevěděla, jak je na tom Jaskier. Nevěděla, jak bude reagovat on. Co věděla bylo, že jí bude trapně až se potkají. "Ještě chvíli," zakňučela.

"Já jsem vás včera varoval, že to nemáte přehánět. Musíme pokračovat."

"Hm," zabručela Gwen a vymotala se z peřiny. "Zab mě rovnou," hodila po Geraltovi psí oči.

Zaklínač se opřel bokem o čelo postele, založil si ruce a usmál se. "Ale ale. Vínečko bylo včera dobré, že ano?"

Gwen jen přikývla. Geralt se zasmál a podal jí ruku, aby jí vytáhl z postele. Gwen si přejela dlaní po obličeji, jako by tím mohla setřást nejen bolest hlavy, ale i vzpomínky na včerejší večer. Nešlo to. Zůstávaly tam, nepříjemně jasné.

Oblékala se pomalu, zdržovala, jak jen to šlo. Každé vázání šněrování trvalo o něco dýl, než bylo obvyklé. Každý pohyb byl výmluva. Geralt ji chvíli pozoroval, pak jen protočil oči a bez dalšího komentáře odešel dolů.

Skvělé. Takže půjdu sama. Zůstala stát u postele ještě pár vteřin, pak se obula, tiše si povzdechla a zamířila ke dveřím.

Schody zavrzaly hned pod prvními kroky. V hostinci už bylo živo — tlumené hlasy, cinkání nádobí, vůně jídla. Normální ráno. A přesto se jí žaludek stáhl.

Sešla po schodišti a zastavila se. Kroky, smích, známý hlas. Ztuhla. Nejdřív uviděla boty - jeho. Tmavé, trochu zaprášené od cesty. Pak nohavice. A pak…

Nebyl sám.

Ta dívka šla vedle něj, skoro nalepená na jeho boku, ruka lehce opřená o jeho paži. Vlasy měla rozpuštěné, trochu rozcuchané po noci, ale pořád krásné. Usmívala se, na něj. Jaskier se zasmál něčemu, co právě řekla, a sklonil k ní hlavu, aby jí odpověděl tišeji. Ten tón Gwen znala. Lehký, blízký.

Měla chuť se otočit, vrátit se nahoru, zavřít dveře a dělat, že neexistuje. Ale to by bylo moc nápadné. Takže se narovnala, nadechla se a donutila se sejít zbytek schodů.

Jaskier ji uviděl ve chvíli, kdy byla asi v polovině. Na zlomek vteřiny se zarazil, skoro neznatelně. Ale ona si toho všimla. Jeho pohled po ní přejel — rychle, jako by přemýšlel, jak dneska ráno vypadá. Pak se mu na tváři objevil ten jeho obvyklý úsměv. "Dobré ráno," pronesl lehce, jako by se nic nestalo.

Gwen se zastavila na posledním schodu. "Ranko," odpověděla. Hlas měla klidný. Na to, že nebyla.

Dívka vedle něj si ji přeměřila pohledem. Krátce. Zvědavě. Pak se znovu přitiskla blíž k Jaskierovi, její prsty mu sklouzly po rukávu.

Samozřejmě.

Oba dva sešli zbytek schodů a zastavili se pod nimi. "Tohle je…" začal Jaskier a letmo se podíval na dívku, jako by si nebyl jistý, jestli má pokračovat. "Valea," doplnila ho sama s úsměvem a natáhla ke Gwen ruku. "Těší mě."

Gwen na tu ruku chvíli hleděla, jako by přemýšlela, jestli ji vůbec přijmout. Nakonec ji krátce stiskla. "Gwen."

"Ach," pousmála se Valea, "tak ty jsi ta Gwen."

To "ta" dostalo zvláštní důraz.

Gwen se jen pousmála. Ten její úsměv. Klidný a absolutně nečitelný. "A ty jsi ta z včerejška," odpověděla.

"Jo no. Ta, do které jsi včera vrazila, když jsi zakopla."

Jaskier si odkašlal. "Dobře, výborně, všichni se známe," prohlásil až příliš rychle. "Půjdeme si sednout, než nám všechno snědí." Otočil se ke stolu, jako by tím mohl tu chvíli uzavřít. Valea šla s ním, bez váhání.

Gwen přešlápla, nadechla se a pak je následovala. Třeba si to nepamatuje. Nebo o nic nešlo. Neřeší to. Evidentně to neřeší. Tak to taky neřeš.

Geralt už seděl u stolu, opřený lokty o desku, před sebou misku s jídlem. Ciri s Yennefer seděly s hrnečky v rukách a štěbetaly zřejmě o něčem vtipném, protože se smály. Když Gwen přišla, zvedl k ní Geralt oči, krátce si ji prohlédl a pak se podíval vedle ní. Jedno obočí se mu nepatrně zvedlo. "Vidím, že večer byl… společenský," poznamenal suše.

Jaskier se posadil, jako by nic. "Velmi," odpověděl a natáhl se po chlebu.

Valea se usadila vedle něj. Nalepila se na něj. Gwen si sedla naproti a nějakou dobu bylo u stolu ticho. Jen zvuky lžic a tlumené hovory kolem. Gwen sklopila pohled do své misky. Neměla hlad. Žaludek měla naruby po včerejším víně, ale taky byla nervózní. Cítila jeho přítomnost, každý jeho pohyb, každé tiché zasmání, které věnoval té dívce. Jako včera. A přesto úplně jinak. Na okamžik zvedla oči. Jaskier se zrovna nakláněl k Valee, aby jí něco pošeptal. Usmála se, dotkla se jeho ruky. A pak — jako by to všechno okolo nic neznamenalo — zvedl pohled.

Setkali se. Tentokrát to nebylo rychlé. Něco v tom pohledu zůstalo. Něco nevyřčeného. Včerejšího. Gwen ten pohled nevydržela dlouho. Sklopila oči zpátky k jídlu. Neřeš to!

"Takže," ozval se Geralt, aniž by vzhlédl, "vyjíždíme za půl hodiny."

"Jistě," přikývl Jaskier.

Gwen jen tiše přisvědčila. Půl hodiny. To zvládne.

Snídaně skončila dřív, než by Gwen čekala. Nebo spíš — pro ni skončila ve chvíli, kdy odsunula misku a přestala předstírat, že jí. Valea se zvedla první. Protáhla se, s úsměvem, jako by noc byla přesně taková, jakou si přála. "Měla bych jít," řekla lehce a podívala se na Jaskiera.

Ano, to měla.

Jaskier se zvedl bez váhání. "Doprovodím tě," pronesl samozřejmě, jako by to bylo to jediné možné řešení.

Gwen ani nezvedla hlavu. Jen mávla do vzduchu a přisunula si pohár blíž k sobě.

Odsunutí lavice, kroky, vrznutí dveří a tlumený smích. Byli pryč.

Geralt dojedl poslední sousto, otřel si ruce o ubrousek a vstal. "Koně," řekl prostě a zamířil ven.

Gwen zůstala sedět. Na stole zůstaly drobky, prázdné misky, kromě té její, a ticho, které bylo najednou nepříjemně slyšitelné. Zírala na desku stolu, prstem pomalu objížděla rýhu ve dřevě. V hlavě měla prázdno. Nebo se o to aspoň snažila. Dveře znovu zavrzaly, zvedla k nim oči.

Jaskier.

Vrátil se rychleji, než čekala. Na okamžik se zarazil, když ji uviděl, že ještě sedí. Podrbal se na nose a přešel k ní. "Tak…" začal.

Gwen vstala dřív, než stihl pokračovat. Až moc rychle. "Jdeme," řekla a sáhla po svých věcech. Minula ho. Ale Jaskier zvedl a natáhl ruku vedle sebe, takže ji nenechal projít. Gwen se zastavila lehce těsně před jeho rukou. Ticho mezi nimi bylo jiné než včera. Ne hravé. Ne lehké. Těžší.

Jaskier spustil ruku a lehce se k ní pootočil. "Gwen—"

"Já—" skočila mu do řeči. A pak se zarazila.

Podívali se na sebe. Na okamžik to bylo přesně tam, kde to včera skončilo. Nedořečené. Napjaté.

Jaskier otevřel pusu, tentokrát pomaleji. "Asi bych—"

"Gwen!" ozval se najednou jasný, zvonivý hlas. Ciri. Vrazila do místnosti skoro s energií větru, vlasy rozlítané, oči rozzářené. "Už se těším, až vyrazíme! Geralt říkal, že pojedeme lesem, a—" Zastavila se až u nich. Podívala se z jednoho na druhého. Něco zachytila. Možná. "…a vy už jdete, že jo?" dodala o něco pomaleji.

Gwen se nadechla. Rychle. Vděčně. "Jo," přikývla a donutila se k úsměvu. "Jdeme." Sklonila se, aby si upravila rukáv, jen aby se nemusela dívat na Jaskiera. Chytla se okamžitě "Les zní dobře," navázala hned, jak se narovnala, a vykročila ke dveřím vedle Ciri. "Aspoň bude stín."

"A třeba narazíme na něco zajímavého! Minule jsme viděly ty—" Vyšly ven spolu, bok po boku, hlasy se postupně vzdalovaly. Jaskier zůstal stát ve dveřích. Chvíli je jen sledoval. Gwen ani jednou neotočila hlavu. Vydechl tiše, skoro neslyšně. "No dobře," zamumlal si pro sebe. Pak se narovnal, nahodil svůj obvyklý výraz a vyšel ven za nimi. Na dvoře už Geralt kontroloval sedla. Koně podupávali, vzduch byl chladnější než uvnitř. Gwen stála u svého koně, ruku položenou na jeho krku, a poslouchala Ciri, která jí nadšeně líčila něco o stopách v blátě. Přikyvovala. Odpovídala. Dokonce se i usmála. Jen trochu moc.

"Tak co," prohlásil Jaskier lehce, když se chopil otěží, "kdo dneska pojede první a kdo bude poslouchat mé stížnosti na kvalitu místního vína?"

Geralt si odfrkl, Ciri se zasmála, Yennefer sykla něco nesrozumitelného a Gwen se vyhoupla do sedla. A ani jednou se na něj nepodívala.

***

Les byl tichý, jen občas zapraskala větev pod kopyty nebo se ozval vzdálený pták. Vzduch byl chladný, vlhký, a světlo se prodíralo skrz koruny stromů v úzkých pruzích. Gwen jela vpředu. Ne rychle. Ne pomalu. Prostě tak, aby nemusela vedle nikoho být. Jaskier to pochopil. Viděl to už od chvíle, kdy vyjeli — způsob, jakým se držela lehce stranou, jak odpovídala jen na to nejnutnější, jak se ani jednou neotočila jeho směrem. Takže nic neříkal. Chvíli. Pak pobídl koně a dojel ji. Srovnal se vedle ní, ale nechal mezi nimi malý odstup. Nevtíravý, bezpečný. Gwen na něj nepohlédla. Chvilku jeli mlčky. A pak Jaskier, jako by nic, spustil "Už jsem ti někdy vyprávěl příhodu se skleníkem v Claremontu?"

Gwen nejdřív neodpověděla, jen se na něj krátce a podezřívavě podívala.

Jaskier se podrbal na bradě, jako by si to celé teprve skládal v hlavě. "To jsem tak byl jednou v Ebbingu a…" mávl rukou, "to je zase jiný příběh, to teď vlastně není podstatné. Prostě jsem skončil v Claremontu." Koutek Gweniných úst se nepatrně pohnul. "Každopádně," pokračoval, "měli tam markýze. A ten si ujížděl na kytkách. Ale opravdu. Byliny, květiny, věci, co smrděly, věci, co pálily, věci, co tě mohly zabít, kdybys je špatně očichala… a měl na to obrovský skleník." Gwen ho poslouchala. Nic neříkala. Ale poslouchala. "No a pak jsme s jedním mým známým ukradli místnímu čaroději takové malé kostičky," pokračoval Jaskier nevinně. "Takové nenápadné." Krátká pauza. "Ale byly to petardy. A protože nás ten čaroděj začal honit, schovali jsme se… hádej kde."

"Ve skleníku?" odpověděla automaticky.

"Výborně," přikývl Jaskier. "No vida, posloucháš mě. Jenže," zvedl prst, "jedna z těch petard nám tam nějak… vypadla. Což jsme zjistili až později. Mnohem později." Jaskier si vytáhl nohy ze třmenů, protáhl je a vrátil zase zpátky. "Odpoledne jsem seděl v altánku s markýzem a markýzou, vedli jsme velmi kultivovaný rozhovor o poezii a… myslím, že o hnojivu… když v tom—" rozhodil rukama, "rána jak z děla." Gwen sebou lehce trhla, i když to čekala. Jaskier se rozesmál. "Na tu petardu celou dobu svítilo skrz sklo slunko a ona se prostě rozhodla, že je čas zazářit."

"A skleník?" zeptala se Gwen.

"Totálně vysklený," odpověděl spokojeně. "Střepy všude, rostliny všude, markýz málem dostal mozkovou příhodu."

Gwen se rozesmála. Ne moc nahlas. Ale upřímně. "Zjistil, kdo za to mohl?" zeptala se.

"Ne," zavrtěl Jaskier hlavou. "Nebo teda ne, když jsem tam byl. Chudák čaroděj dostal pěkný sekec. Vsadím se, že už petardu nikdy nevyrobil."

Chvíli se ještě oba smáli. A pak jeli dál vedle sebe. Tentokrát bez toho napjatého ticha. Rozhovor se rozběhl sám od sebe. Přeskakoval z historky na historku, z poznámky na poznámku, lehký, známý. Bezpečný. Jako vždycky. Gwen po chvíli sklopila hlavu a podívala se na něj jen koutkem oka "Díky, Jaski." Řekla to tichounce. Jaskier se na ni krátce podíval, pousmál se a přikývl.

"Nicméně," prohlásil pak o něco hlasitěji a narovnal se v sedle, "příště, když nás Geralt potáhne lesem takovou dobu, měl by nás o tom informovat dřív." Lehce se otočil v sedle, aby ho bylo slyšet i dozadu. "Vzal bych si s sebou více zásob."

Za nimi se ozval Ciriin smích. Geralt jen protočil oči. A cesta pokračovala dál, jako kdyby se vážně nic nestalo.

***

Cesta ubíhala rychleji, než čekali. Po pár hodinách se před nimi na prašné cestě objevil menší oddíl trpaslíků. V čele jel Yarpen Zigrin, jeho vousatá tvář se roztáhla do širokého úsměvu, sotva je spatřil.

"No to mňa poser!" zahalekal když se pozdravil s Geraltem a Yennefer a sjel pohledem ke Gwen. "Zas ty, děuča? A furt ešče s touhle bandou?"

"Furt," kývla Gwen a roztáhla úsměv.

"Rychtyk! Aspoň mi bude mět kdo kryt hrb!" zachechtal se Yarpen. Jak se ukázalo, jejich cesta vedla stejným směrem, a tak se spojili.

Během jízdy se debata stočila na Nilfgaard. Trpaslíci, kteří měli své způsoby, jak se dostat k informacím, vyprávěli o nových přesunech černých vojsk a o útocích scoia'tael, které se poslední dobou množí. "Je to furt horši a horši," bručel jeden z trpaslíků. "Nilfgaard zas zbroji. A ti zasrani veverčaci pro ně robi špinavu robotu. Když nemožu zaútočiť sami, pošlu elfi, aby to zrobili za ně."

"Všichni scoia'tael ale nejsou stejní," namítla Ciri.

"To sem nikda netvrdil," zavrčel trpaslík. "Ale aj tak bych si daval bacha. Všude, kde sa objevi, teče krev."

"A teprve poteče," zamumlal Geralt a zamyšleně pohlédl k obzoru.

"Ja sa s nima rvať nechcu," rozhodil rukama Yarpen. "Je mi to proti srsti. Ale co zmožu, keď zautoči? Enem dufam, že sa to nestane. Bo pozabijat sa nenechame, to da rozum."

***

Noc byla příjemně teplá, obloha jasná a plná hvězd. Vzduchem se nesl pach pečeného masa, kouře z ohně a trpasličího piva, které teklo proudem. Trpaslíci zpívali, smáli se a házeli po sobě malé větvičky, zatímco ostatní se snažili neuvíznout v jejich divoké oslavě. Gwen s Jaskierem seděli u ohně a bavili se o všem a o ničem, když kolem nich prošla Yennefer. Zastavila se jen na okamžik, zlehka mlaskla jazykem o patro a s pobaveným úsměvem utrousila uštěpačné "No samozřejmě." Gwen i Jaskier k ní současně vzhlédli. Geralt, který seděl opodál s Yarpenem a rozebíral některé ze svých starých dobrodružství, to taky slyšel. Jen trochu přimhouřil oči a znovu si v klidu usrkl z korbelu.

Gwen, už mírně v náladě, se natáhla pro šišku a bez rozmýšlení ji po Yennefer hodila. Ta ji však mávnutím ruky stočila bokem. "Víš co ty preambule? Zameť si před svým prahem a neser se do ostatních. Ja mam svědomi čiste!"

Jaskier se lehce uchechtl. Přišlo mu vtipné, jak se Gwen občas vracela ke svému přízvuku. Zvlášť když už měla hladinku. Nebo se v okolí objevil někdo se stejným, či podobným přízvukem. Vtipné mu to přišlo hlavně proto, že to dělala, aniž by si to uvědomovala. Ale v duchu ho ta její poznámka zvláštním způsobem píchla. Rychle tu myšlenku zase zahnal a věnoval pozornost aktuálnímu dění.

Yarpen, který měl ostré oči a ještě ostřejší jazyk, se zachechtal a naklonil se ke Geraltovi. "tak kapni božskou, bělovlasy. Řekneš mi už konečně, keru z těch dvuch vlastně jebeš? Co? No tak, Geralte, to by byl přiběh hodny pisně!" zvedl ruce do výšky i s korbelem, ze kterého mu vyšplíchlo trochu piva. Geralt se lehce ušklíbl, ale neodpověděl. Jen dál upíjel pivo, čímž Yarpenovi jasně naznačil, že na tohle téma se dneska mluvit nebude.

Yennefer se ironicky zaculila, ale než stačila odpovědět, přiletěla další šiška. Tentokrát se však, po mávnutí rukou, šiška ve vzduchu otočila a spadla na zem vedle Gwen.

"Bez magie bys byla v hajzlu," rýpla do ní Gwen, nespouštějíc z ní oči.

Geralt se lehce našponoval, připravený zasáhnout, kdyby se schylovalo k něčemu víc než jen slovní přestřelce. Ale Yennefer jen povytáhla obočí, chvíli Gwen zkoumavě sledovala a pak pokrčila rameny. "Těžko se přít se selským rozumem," pronesla s povýšeným úsměvem a otočila se k odchodu.

Gwen ji sledovala s vražedným pohledem. "Krava," zavrčela. "Ja bych jí—""

Jaskier ji jemně vzal za zápěstí, aby ji uklidnil. "Nech to být, Gwen. I kdybys byla sebešikovnější, proti její magii nic nezmůžeš," napil se "a upřímně, kdyby ses s ní servala, musel bych o tom napsat hrozně moc písní, celý epos by z toho byl. A na to fakt nemám čas," řekl klidně a začal se cpát masem.

Gwen si povzdechla a opřela se o něj ramenem. "Máš pravdu. Ale…mě prostě serou lidi, co si myslí, že jsou lepší než ostatní... Což ona fakt není," zamračila se a hodila prudce šišku do ohně.

Jaskier se usmál. "Jo no… mě taky. S tím ale nic nenaděláš," začal si olizovat prsty, "leda prdel.. Prdel si z nich můžeš dělat," zahýbal obočím s prstem v puse.

Ciri seděla opodál, dál od ohně, v přítmí, kde světlo plamenů jen občas dosáhlo k jejím botám. Sledovala celou scénu zpovzdálí, nespouštěla oči z dění a snažila se poskládat si útržky dohromady. Trpaslíci hulákali, Jaskier se smál, Gwen se na něj usmívala – a přesto všechno se jí zdálo, že se kolem rozléhá cosi dutého. Jako by pod vrstvou smíchu pulzovalo jiné ticho. To, které se nezrodí z klidu, ale z chybějícího zvuku. Oheň zapraskal. Vzduch se na okamžik zachvěl – ne větrem, spíš jakýmsi vnitřním pnutím, které znala. Než si to uvědomila, svět kolem ní se rozmazal. Plameny se změnily. Zbarvily se do běla, potemněly, zhasly. Zůstal jen žár, ostrý a slepý, který pálil, aniž by osvětloval. Ciri stála na místě, které neznala. Všude prach, kouř, zvonění. Uslyšela nepříjemně hlasité a bolavé zvonění v uších a pak už jen všechno ztichlo. To ticho píchalo a pálilo uprostřed hlavy. Zvedla ruce – na prstech měla saze. Kdesi poblíž se ozval výdech, zastřený, jako přes vodu. Z mlhy vystoupila postava. Šla nejistě, kolébavě, rukama hmatala ve vzduchu, jako by v něm hledaly oporu. Na spánku tenká čára krve, v očích bezradný úlek, na prstech i ve vlasech popel. Rty se pohnuly. Něco říkaly, snad volaly její jméno, snad prosily o pomoc – ale Ciri neslyšela nic. Jen to ticho, které se zarylo až do kostí. Zkoušela zakřičet, udělat krok, natáhnout ruku – ale vzduch kolem ní byl těžký, nehybný. Postava klesla na kolena. Ciri zahlédla záblesk modré látky, klobouk, který se kutálel, zakouřený prach… a prázdný pohled člověka, který naslouchá světu, jenž mu přestal odpovídat. Ciri trhla hlavou. Když zvedla oči, byla zpátky. Trpaslíci zpívali, Gwen se smála, Jaskier něco vyprávěl o elfské princezně. Oheň znovu svítil a všechno bylo na svém místě. A přesto – to ticho v ní zůstalo. Nepatřilo téhle chvíli, ale měla nepříjemný pocit, že přijde.

Yennefer se na ni z druhé strany ohně podívala. V očích měla ten pohled, který znamenal, že si všimla. Přesunula se k ní a tiše se zeptala "Ciri? Co se děje?"

"Nevím," odpověděla a zadívala se do ohně. "Měla jsem… nevím, co to bylo. Něco jako sen. Ale nespím."

Yennefer si přisedla blíž, přehodila přes ni kus pláště. "Vidění?"

Ciri přikývla. "Asi. Jen… všechno bylo tiché. Jako kdyby svět úplně ztichnul. Už jsem takhle párkrát něco viděla… ale nerozumím tomu."

Yennefer ji chvíli sledovala. "Víš, děvče, ty věci bývají nejasné. Někdy se až časem ukáže, co ti vidina našeptávala."

"Třeba to nic neznamená," řekla Ciri tiše ve snaze přesvědčit samu sebe. Znovu pohlédla k Jaskierovi. Smál se, živý, hlučný, celý svět v něm zněl hudbou. A přesto se Ciri zachvěla. Protože ve svém vidění po tom smíchu nebyla ani stopa.

Yarpen se mezitím vrátil k rozhovoru s Geraltem a přiťukl si s ním korbelem. "Nó, esi si mysliš, že tu otazku nechám byť, tak sa šeredně pleteš. Do tvoji postele nevidim, ale vidim, jak čumiš. A vidim, jak čumi ona," kývl bradou k Yennefer. "A ona taky" ukázal korbelem na Gwen. "A on." trhnul hlavou k bardovi. "Akurat si teho ešče nevšimli."

Geralt se na něj otočil a s kamennou tváří odvětil "O čem to sakra mluvíš?"

"Ale, ale, ty jeden lišaku! To jako že nic, jo?" Yarpen se zasmál a loktem do něj drcnul. "Dyť ona na tebe hledi, jak kdybys byl posledni flak masa v hostinci plnem hladovych šeršuňu. A bard zas hledi na ňu. A pak je tu Yennefer, co hledi na tebe. Ogare řikam ti, tohle by ani trpasliči kovař neukul bez teho, aby si nepřismah hnaty!" Geralt si jen povzdechl a dál upíjel pivo, ignoroval Yarpenovy narážky. Ale moc dobře věděl, že na nich něco je.

Gwen s Jaskierem pokračovali ve svém hovoru a smáli se něčemu, co už si za chvíli ani jeden z nich nepamatoval. Trpaslíci kolem nich zpívali, jeden už se válel na zemi a druhý se pokoušel vyšplhat na sud, aby předvedl nějaké artistické číslo, což mu vzhledem k množství vypitého piva vůbec nešlo. "Víš co," pronesla Gwen najednou, už trochu v náladě, a ukázala na Jaskiera, "slož o tomhle večeru pisničku. O tom, jak jsem hrdinsky bojovala s Yennefer a jeji čarodějnou šiškou!"

Jaskier se rozesmál a teatrálně si položil ruku na srdce. "Ó ano, Gwen! Nebojácná bojovnice, která se utkala v boji na život a na smrt s temnou čarodějkou, jenž proti ní poštvala její vlastní šišku. Lidé budou po generace zpívat o této slavné bitvě! Možná že i pomník tu vztyčí."

Gwen se začala smát a rozcuchala mu vlasy. "Blbe."

"Těší mě, madam. Blb k vašim službám." Jaskier se uklonil a v očích mu pobaveně zajiskřilo.

Ciri sledujíc vše okolo se opatrně zeptala Yennefer, která si dolévala víno. "Jak se ti líbí tahle… společnost?"

Yennefer si povzdechla a upila. "Trpaslíci jsou zábavní. Alkohol teče, lidé se smějí, zpívají, hází po sobě šišky… prostě dokonalá venkovská idylka."

Ciri se zahihňala. "Gwen tě fakt vytočila, co?"

Yennefer se jen usmála koutkem rtů. "Dítě, věř mi. To ona je ta, kdo je vytočený."

Ciri se zamračila a pohlédla směrem ke Gwen, která se právě sápala po Jaskierově loutně, aby zahrála vlastní verzi písně o šiškové bitvě. Jaskier bránil svůj nástroj jako vlastní část těla a pokřikoval na ni, že jí ji nedá, protože mu ji rozladí a že si má vzpomenout, jak její hraní dopadlo posledně – prasklou strunou a on že už nemá náhradní. Ciri znovu upřela pohled na Yennefer a něco v jejím pohledu jí řeklo, že tady není úplně všechno tak, jak se na první pohled zdá.

"Hej, trubisko!" zvolal jeden z trpaslíků na Jaskiera. "Zaryč cosik znameho! Ať si tež zabekame!"

Jaskier plácnul Gwen po ruce natahující se po jeho nástroji a položil si loutnu do klína. "Je mi líto madam. Mám tady objednávku," ušklíbl se na Gwen, pročistil si hrdlo, začal brnkat a po chvíli zpívat:

♪ ♫ ♪ ♫
Vysoký jalovec, vysoký jako já¨,
přeskoč ho má milá, rovnýma nohama,
...
♪ ♫ ♪ ♫

A tak večer pokračoval dál – smíchem, písněmi, pivem a nenápadnými pohledy, které říkaly víc než slova.

***

Ráno bylo tiché, až podezřele. Oheň už dávno dohořel, trpaslíci se probouzeli se střídavými úrovněmi kocoviny a Gwen si mnula spánky, zatímco seděla stranou a hledala něco ve svých věcech. Vedle ní si Jaskier pobrukoval nějakou melodii a tvářil se, že je naprosto nevinný. A to i ve chvíli, kdy Gwen začala vytahovat ze svojí tašky jednu šišku za druhou. Zvedla pohled k Yennefer, která si pomalu a velmi pečlivě rozčesávala vlasy. Stočila pohled na hučícího Jaskiera, který byl až podezřele zabraný do čištění misky.

"Jaskiere?"

"Co? Já nic!"

Bylo to nad slunce jasné. Gwen se zasmála a hodila po něm celou hrst šišek najedou. Yarpen pobaveně sledoval celou ranní scenérii. A neušlo mu ani to, jak o kousek dál, elegantně sedící Yennefer probleskl přes obličej úsměv. A pak to začalo. První šíp zasvištěl vzduchem a zabodl se do sudu s pivem. Druhý proletěl kolem Yarpena a zaryl se do stromu. "Zasrani špičatouši bastardi!" zařval jeden z trpaslíků a najednou bylo po ránu. Každý se chopil zbraně a boj vypukl v plné síle.

Scoia'tael útočili rychle a přesně, jako vždy. Yennefer se okamžitě chystala seslat magii, ale Gwen si všimla elfského lučištníka, který se zaměřil přímo na ni. "Uhni!" vykřikla a skočila. V poslední chvíli strhla Yennefer stranou, šíp proletěl kolem nich a Gwen se po dopadu skutálela do kotoulu. Okamžitě byla zpět na nohou, tasila meč a vrhla se proti nejbližšímu útočníkovi. Yennefer se vzpamatovala, oči jí zahořely fialovým světlem a vzduch kolem ní a Gwen se zkroutil, jak vrhla proti elfům magický výboj. Trpaslíci už byli v plném boji – Yarpen s bojovou sekyrou sekal do každého, ke komu se přiblížil, další z trpaslíků se válečným kladivem zaryl do šikovně schovaného lučištníka, který si nekryl záda a Geralt se obratně proplétal bojištěm, jeho meč se v ranním světle leskl. Jeden by si řekl, že je to až krásné, kdyby se nejednalo o boj na život a na smrt. Ciri se ohnala mečem, vyblokovala ránu a vrazila loktem jednomu elfovi do tváře. Ten zavrávoral a než se stačil vzpamatovat, poslala ho k zemi. Další se jí pokusil seknout zezadu, ale instinktivně se otočila, kryla se, přiklekla a pak mu zasáhla ze strany koleno. Jaskier se zatím krčil za převráceným sudem a snažil se nedostat do cesty. "Já nejsem válečník! Já jen píšu o válkách, neúčastním se jich!" bědoval si pod nosem, zatímco se snažil zůstat naživu. Boj netrval dlouho. Scoia'tael, když viděli, že nemají šanci, se stáhli zpět do lesa, nechávajíc za sebou pár mrtvých a raněných.

Yarpen se rozhlédl po svých trpaslících a zjistil, že jsou v pořádku, pak se podíval na Geralta a jeho družinu. Nakonec se rozhlédl po bojišti a zabědoval "kdo to kedy viděl, aby se trpaslici a elfi mordovali kuli sporum ostatnich!"

"Tahle jednotka stala za staru belu," odpověděl mu z druhé strany jiný trpaslík. "Divej, šak sa moc nepředvedli a pak ešče zdrhli."

Gwen, stojící vedle něj, si otřela krev z čela a obrátila se k Yennefer, která se oprášila a tvářila se… no, snad poprvé ne úplně nad věcí. Obě se na sebe podívaly a lehce na sebe kývly.

Yarpen si přihnul z měchu s pálenkou, jako by se vůbec nic nestalo, a otočil se ke Geraltovi. "Ogareee. To bude ešče zajimave jak cyp."

Geralt si jen povzdechl a zasunul meč do pochvy. "To mi povídej."

***

Následující dny byly klidnější. Skupina pokračovala v cestě, doprovázená trpaslíky, a i když mezi Gwen a Yennefer nadále viselo napětí, obě se snažily tvářit, že ta druhá neexistuje. Geralt se držel v neutrálním pásmu, Jaskier se snažil příliš neprovokovat, i když mu to dělalo očividné potíže, a Ciri? Ta přemýšlela. O všem, co v posledních dnech viděla a slyšela. A tak se v průběhu cesty, když trpaslíci už poněkolikáté řešili, kdo má větší palici (a zdaleka tím nemysleli jen zbraň), posadila vedle Yarpena a začala nenápadně vyzvídat. "Takže, co si o tom myslíš?" začala Ciri, když se Yarpen konečně přestal smát nad něčí obzvlášť vulgární nadávkou.

"O čem přesně?" zamžoural na ni Yarpen a upil ze svého korbelu.

"O tom, co se tady děje."

"Esi mysliš ten bordel ve vaši partě, tak si myslim, že Geralt ma, jak bysme my trpaslici řekli, docela v piči."

Ciri se uchechtla. "A můžeš mi to trochu rozvést? Jsem z toho trochu zmatená."

Yarpen si povzdechl a opřel se o prkno vozky za sebou. "No dobře. To, že Gwen ma rada Geralta, je jasne jak facka. A on ma rad ju. Jenže Geralt ma rad aj čaroděku - to vi každy, kdo kdy viděl, jak na ňu hledi. A čarodějka…" Yarpen se na chvíli odmlčel, jako by zvažoval, jak to říct. "No, te leze Gwen krčiskem."

Ciri se zamračila. "Ale Gwen nic špatného nedělá."

"Ne, ale to na tom nic neměni, ne? mrkl na ni Yarpen. "Čarodějka neni zvykla se o Geralta s kymkoliv dělit. Natož s šumnu robu, co ma proklatě rychle hnaty a prořizlu hubu. A navic ji Gwen dost nabila."

"Jak to myslíš?"

"Děucho, to že sa Gwen a bard majú radi, je jasne i slepemu krollovi."

Ciri si kousla do rtu. "A co s tím uděláme?"

Yarpen se zasmál. "My? Nic. To je jejich boj. A vsadim svůj nejlepši korbel, že než sa to jaksi vyřeši, bude kolem ešče spousta řevu, uražek a možna i jakychsik těch monclu."

Ciri na to neřekla nic, ale v hlavě se jí už začínaly skládat další dílky skládačky.

***

Karavana se pohybovala dál rozbitou lesní cestou. Trpaslíci vpředu vesele pokřikovali, občas si vyměnili pár peprných nadávek, zatímco Geralt vedl Klepnu kousek stranou a tvářil se, že nic nevidí, neslyší a vlastně ani nechce slyšet. Ciri jela vedle něj, ale po většinu času si něco pobrukovala pod vousy – nejspíš si v hlavě skládala útržky rozhovorů, které v posledních dnech zaslechla. Jaskier se držel blízko Gwen, občas se na ni podíval, jako by se chtěl ujistit, že je v pohodě. Až příliš dobře si pamatoval jejich poslední rozhovory a momenty a bylo mu jasné, že se v její hlavě odehrává víc, než by byla ochotná přiznat. Nebo v to aspoň doufal, protože on měl hlavu plnou neuspořádaných, životem hýřících se myšlenek. Všimla si jeho pohledu a natočila lehce hlavu do strany. "Hm?" zeptala se s povytaženým obočím. Jaskier se usmál a zavrtěl hlavou. Gwen přimhouřila oči, naklonila se k němu a ukázala prstem, aby udělal to samé. Když se k ní přiklonil, zašeptala "to tvrď někomu, kdo tě nezná." A se sebejistým úsměvem se zase srovnala ke svému koni.

A pak se do toho vložila Yennefer. "Zajímavé," protáhla, když minula Gwen a Jaskiera. "Taková nevinnost, takové čisté svědomí… a přitom tolik živelnosti a šuškání. Není divu, že v tobě mají někteří trochu zmatek."

Gwen se na ni podívala a sladce se usmála. "Laskavě si svoje zmatky řeš sama v sobě. A potichu. Nikoho to nezajímá."

"A proč bych se nepodělila? Třeba mi něco… objasníš."

"Nedráždi mě." Pousmála se ironicky Gwen.

"Och, to bych si nedovolila, ty naše divoženko. Mohla bys mi," sjela ji pohledem "ublížit, že ano," pousmála se.

Gwen jen stiskla zuby a hluboce se nadechla. "Že ti skočim do usměvu?"

"To by sis měla pořádně rozmyslet. S tím mečem jsi rychlá. Ovšem ne dost."

A to bylo přesně to, co Gwen potřebovala slyšet. V tom okamžiku pustila koně a skočila po ní. Čarodějka to nečekala – ne doopravdy, ne hned. Ucukla, ale Gwen už ji držela za róbu a strhla ji dolů z koně. Obě se zhroutily na zem. Gwen se snažila rychle Yennefer zalehnout a chytit jí ruce, ale Yennefer se nechtěla dát.

Trpaslíci zaječeli nadšením. "Babska bitkaaa!" Jeden z nich už sahal po měšci, jako by chtěl začít uzavírat sázky, když se do toho vložil Geralt. "Do prdele, Gwen, Yennefer, přestaňte!" Jedním prudkým pohybem je od sebe odtrhl. Gwen zavrávorala dozadu, lapala po dechu, zatímco Yennefer vyskočila na nohy, upravila si róbu a přimhouřila oči. "Ty ses zbláznila?" sykla.

Gwen se ušklíbla. "Řekla sis o to."

Geralt si promnul spánky a otočil se k Yennefer. "Co pořád máš?!"

Čarodějka přimhouřila oči. "To jako vážně?"

Trpaslíci mezitím zklamaně bučeli, že se rvačka nestihla pořádně rozjet. "Do řiti s tebu! To mohlo byt fajne!" zabručel Yarpen a odkráčel zase směrem k vozu.

Jaskier si povzdechl a položil Gwen ruku na rameno. "Prosím, příště ji neházej na zem. Nestíhám si psát poznámky." Gwen si odfrkla a mávla rukou.

Yennefer zavrtěla hlavou, "Za pravdu se každý bije, že ano" a oprášila si rukávy.

"Ja ti dam pravdu až se ti zatmi před očima ty kuno vypelichana!" udělala k ní Gwen prudký krok, ale to už ji chytil Geralt "Nech toho taky."

"Co já? Furt do mě rype a pak se divi!" Geralt ji ale nepustil, i když sebou házela. "Nech mě! To ona si začala!" kroutila se Geraltovi v sevření. "A já to končím," řekl s ledovým klidem. Gwen to kroucení po chvíli vzdala a Geralt ji pustil. Obě je sjel pohledem a pak se otočil zpátky ke Klepně.

Cesta pokračovala dál. Atmosféra? Hustá. Trpaslíci? Pobavení. Geralt? Napjatý. Gwen? Naštvaná. Yennefer? Těžko říct – pobavená, ale taky dotčená.

Yarpen došel k Jaskierovi, plácl mu po noze a řekl "ja nejsu zrovna tvoja fanynka, ale baladu o tomhle humbuku si poslechnu rad" a se smíchem se vrátil na svůj vůz, kde pokračoval k Ciri "Tak tady to maš holka, sme sa mali vsadiť!" zamlaskal, trhnul otěžemi a rozjeli se. 

<- předchozí kapitola               14. kapitola - Trpaslíci               následující kapitola ->